KILLING JOKE - Palác Akropolis - 5/8 2003

Hodně sem se těšil na tuto britskou kultovní kapelu založenou v roce 1978 Jazem Colemanem. Letošní reinkarnace vypadala na velký návrat a spousta fanoušků měla mít možnost vidět KJ poprvé v životě (zatím první a poslední vystoupeni u nás proběhlo roku 1991). Před koncertem sem slyšel pouze ukázky z nového nepojmenovaného CD a zněly slibně. Vše spělo k velkému zážitku. Pořadatelé slibovali omezenou kapacitu 300 míst. Lupen stál na dnešní poměry a k významu kapely pouhých 330 Kč. Nevím, jestli sem měl přehnaná očekávání, ale je tu několik "ale". Opožděný začátek znamenal, že délka koncertu nebude patřit k těm nadprůměrným. Při vstupu do sálu kapacita rozhodně převyšovala oněch  300 lidí, spíše bych tipoval 2x tolik. Jestli to byl tah od promotéra, těžko soudit, možná mají KJ v Praze hodně přátel :) Pár slov k vlastnímu výkonu: obecně sem čekal solidní nářez, divokost Colemana a nějaké to politické prohlášení. To se také stalo. Namalován jak na válečné stezce, s černým trikem, kterému dominoval velký bílý pavouk na hrudi začal Jaz chrlit texty, kapela v obsazení kytara, basa, bicí (očekával se za nimi Dave Grohl, bohužel...) drtila své nástrojem pekelným tempem. Vše v pořádku, mělo to spád. Hned v úvodu došlo na našeho premiéra (pokud sem dobře rozuměl tak padlo "piss on Špidla", "fuck off Špidla"). To bych souhlasil :) Pokračovalo se ve stejném duchu, víceméně byly hrány písně z nového alba a další, mně spíše neznámé věci. Nebo sem je nepoznal díky šílenému zvuku, aspoň mi připadalo, že buď je zvukař vožralej nebo to tak má být, a to je pravděpodobnější. Vskutku to občas rvalo uši, ještě druhý den sem cítil následky. První negativum koncertu. Tím druhým byla skutečnost, že nezazněly melodičtější, známější a asi celkově přijatelnější písně. Tolik sem chtěl slyšet Love like blood, Democracy, atd. Naneštěstí se nestalo, koncepce vystoupení byla naplánována jinak. I když UB poznamenal, že by se tam tyhle písně nehodily, tak mně ten večer přišel občas monotónní. Po zhruba 80 minutách pozvali KJ na pódium přítele Holase z Čechomoru, aby je doprovodil na housle při posledním songu večera, Pandemonium. Tímto se mi splnilo jediné přání z toho, co sem chtěl slyšet. Odcházel sem ne zklamán, ale určitě rozpačitý...Snad teda příště :) Novinku sem zakoupil, protože stojí za to, koncert ale mezi hudební zážitky řadit nebudu. Na druhou stranu u KJ nejde jen o hudbu, ale o celkové vyznění, tak o tom Jaz mluví a tak se i chová.

Fotky se mi klasicky nepovedly, zatím tato náhražka, z koncertu snad bude něco později.