Nižborský Freecoolin II - 13.6.2009
Především velký dík Filipovi za organizaci závodu
Výsledková listina + fotogalerie
Kontroly s obodováním a popisem
Zase jsme se jednou nechali zlákat k závodění. Já jsem si chtěl vyzkoušet orienťák, který jsem nikdy nejel, navíc v místech, které dobře znám. Takže jsem angažoval Chcípa, člověka povolaného, který na to má i titul. Pro náš tým jsem vymyslel originální název, Black Hill. Zejména UBex promine :) Ten vytvořil dvojičku s Eskymákem, Tydýti jedni.
Scházíme se na fotbalovém hřišti v Nižboru okolo půl desáté, Chcíp s UBexem již pilně studují mapy. Mrkneme na to a začneme tvořit ideální trasu. Jsme chytří jak rádia. Okamžitě se Chcípem malujeme po celé mapě, to je ta modrá fixa zde. Tydýti volí střízlivější variantu a vědí proč. Ono nové parádní kolo s pár desítkama najetých kilometrů nedělá zázraky. Nicméně závod bereme vážně a chceme se solidně umístit. Navíc nám hraje do karet slušná znalost okolí. Načrtnuto bychom měli, zkontrolujeme vybavení a po oznámení startu našich týmů vyrážíme. Zvolili jsme na rozjezd asfalt směr Žlubinec. První chybou bylo neposlouchání Filipových pokynů, určitě bychom věděli, že se kontroly nacházejí u země. Horečně hledáme modřín mezi jedlemi, kontrolu č. 19. Nedaří se a zasekáváme se hned na začátku. Nepomohou ani mlaďoši, kteří po chvíli přijíždějí. Nakonec fotíme, jako, že jsme zde skutečně byli a pelášíme za nadupaným týmem mladých cyklistů. Dojíždíme je pouze díky jejich defektu, který se zdá být pro ně konečnou, bohužel. Naše situace se nelepší. Sice se projedeme pěknou pěšinou, ale ani na rozcestí Pod Tlustou nenacházíme kontrolu č.13. Naštěstí jsou obě v cíli započítány. Taky jsme se na ně namakali, ale za cenu velké časové ztráty způsobené jejich hledáním. Proto začínáme přemýšlet, jak jet dále. Zatím se držíme plánu. Bereme s lehkostí č.14, s větší námahou a táhnutím kola do krpálu na Vysoký Vrch pak sbíráme i kýžené č.16. Následně při sjezdu z Vrchu uděláme chybu, která nás stojí další cenné minuty. Už víme, že jsme časově docela v prdeli. Snadno si jedeme pro kontrolu č.15 a dlouho hledáme č.17. Aspoň jsme se naučili poznat habr. U této kontroly potkáváme pár týmů, já blbec nešikovně houknu na Chcípa, že jí konečně máme, ostatní zbistří a tímto jim daruji několik minut k dobru. A že tahle kontrola byla ukrytá. Čas nás tlačí, č.18 vynecháváme a rozhodujeme se jet co nejkratší cestou pro č.23. Celkem to smažíme po silnici, už není prostor kochat se lesní tišinou. Dojíždíme na rozcestí a vlastní blbostí se připravujeme o další čas. To je tak, když si spletete popis přesného umístění kontroly a marně hledáte pneumatiku, která se nachází ve skutečnosti až na dalším bodě, a to č.22. Nastoupané kilometry ztrácíme sjezdem do Žloukovic. Definitivně víme, kde jsme a musíme se rychle začít vracet a přitom nasbírat nějaké body, máme jich proklatě málo. Místo plánu vyjet od řeky po štěrku a asfaltu k Leontýnu, dále na Velíz, vydáváme se po turistické modré sebrat ubohých 10 bodíků. Kontrolu č.41 ani nenajdeme a jak tak koukám, tak si ji nenecháváme ani uznat, což nás v celkovém pořadí posouvá o dvě příčky níže. Nic naplat, musíme rychle k silnici. Copak ty body, ale ta nehorázná makačka v blátivém terénu s třicetibodovým výsledkem u kontroly č.43. Myslím, že tuhle kravinu, jet modrou, nikdo neudělal. Máme necelou hodinu do konce a počítáme, co si můžeme ještě dovolit. Když jsme potupně vynechali Velíz, musíme aspoň na Děd, to je bez diskuse. Kašleme na další kontroly poblíž a nejkratší cestou pádíme z Jáchymova přes Pejpinu na Dědex. Dovolujeme si ten luxus, že dobrou půlhodinu šlapeme naprázdno, tj. nebereme za to bodíky. Mě začínají brát křeče do nohou, mám toho dost a jen nutnost zabránit ponížení mi velí nesesedat a dotrápit to k rozhledně. Chcíp je na tom o poznání lépe, než se dohrabu nahoru, on už má kontrolu č.54 cvaklou a kvapíkem se ženeme přes Hradiště a kontrolu č.53 u hrušky dolů ke hřišti. Časový limit stíháme tak akorát. Tydýti dojíždí chvilku po nás, jsou lehce penalizováni, ale hlavně v klidu a cestou stihli i bejra v Kublově. To mi trochu frustruje, ale zase jsme se pěkně projeli. Celkový výsledek nic moc, poučení pro příště: nemít velké oči, poslouchat pokyny a střízlivě odhadnout možnosti. Když čas a okolnosti dovolí, tak si to příští rok zopáknem.
Jaký profil tratě jsme jeli? K nahlédnutí zde.
Jaké kontroly jsme sebrali? K nahlédnutí zde.
Jak jsme se snažili? K nahlédnutí zde.
Vím, že anglicky všichni umíte, ale vězte: na cestě jsme byli 293 minut z povolených 300 minut. Ujeli jsme 54 km, v sedle jsme strávili 181 minut při průměrné rychlosti 17,8 km/h. Kontrolami jsme se zatěžovali 112 minut, více jak 9 minut na kontrolu. Tady jsme ztratili možná hodinu. Nastoupali jsme 1027 výškových metrů a sjeli 1020 m. Do kopce jsme jeli 17,5 km a tím se mordovali téměř 1,5 hod. Chcíp měl průměrnou tepovku 147.