buzman team uvádí

Beroun-Kobylka-Zvíkovec-Beroun (4-6/7 04)

Délka: cca 140 km

Čas: 3 dny

Náročnost: náročná :)

Mapka KČT 33,34 , popis:

Rok 2004 se zdá být ve znamení lehké nostalgie a vzpomínek. Po gympláckém srazu se náš menší alko-cyklo tým rozhodl vydat k hornímu toku Berounky a dále podél řeky se zastávkami na dobře známých místech. Vyrážíme jak jinak z putiky Na Černém Vršku, kde nelze vynechat menší občerstvení v podobě polévky a zejména pivka, bez toho by to asi nešlo. Ve čtyřčlenné sestavě se rozjíždíme směr Zdice, kam se dá dorazit po nekomplikované cestě podél dálnice. Průjezd Zdic je nutný po hlavní silnici a za tenisovými kurty odbočujeme první možnou doprava, kde zvolňujeme tempo a v poklidu po asfaltce dojedeme do Hředle. Hodspůdka je bohužel nebo bohudík zavřená a tak po pár metrech zatáčíme doleva a napojujeme se na stoupající "červenou a žlutou". Polní štěrkovou a poté lesní cestou chvíli stoupáme se záměrem dojet přímo ke hradu Točník. To se nám přesně nedaří a nakonec se vynoříme pod hradem, kde se propleteme mezi haldou pěších turistů až k přívěsu s pivem. Odoláme naléhaní dát si další kousky, víme, co nás ještě čeká. Po průjezdu vesnicí Točník sledujeme "červenou", která nás po přejetí polní cesty zavede do lesa, místy s náročnějším terénem. Po bidonové občerstvovačce sjíždíme po silnici do Zbiroha, kde doufáme v otevřenou hospodu, protože energie není nazbyt a je také potřeba doplnit vitamín B. Na náměstí nestavíme a to je zřejmě naše největší chyba dne. Hospůdka v kopci má sice pěkný název, solidně ošetřovanou plzničku, ovšem kulinářsky nic moc, ani porce nebyly z kategorie velkých, nedoporučujeme. Nicméně jsme síly jakžtakž nabrali a po propletení se městečkem pokračujeme v našem snažení. Z "červené" je třeba uhnout doleva na "modrou", po které jedeme několik set metrů a odbočujeme na "zelenou", kterou neopouštíme po dlouhou dobu a která nás má dovést do městečka Radnice. Bohužel již nedokáži přesně tento úsek popsat, dá se říci, že to bylo to nejtěžší, co nás tento den potkalo. Lesní cesty s různou obtížností, kořeny do kopce, máme toho dost. Díky částečnému vyčerpání špatně zhodnotíme situaci při výjezdu z lesa a místo směru rovně dále po "zelené" míříme dolů z kopce po zpevněné cestě do obce Chomle. Není to až takový průšvih, pouze dojedeme do Radnice po asfaltce. Na náměstí je samozřejmě hostinec, dokonce s příznačným názvem (viz. foto). Dáváme si pivko a výborné preclíky, nemá to chybu. Škoda, že máme časový limit a cíl cesty je ještě daleko. Z Radnice pokračujeme po "zelené" , která vede vesměs po silnici a trochu po polních cestách. Je to taková houpačka, chvíli dolu, chvíli nahoru. Třešňovou alejí přijíždíme k hlavní silnici vedoucí do Liblína, odbočujeme doprava a po pár metrech doleva, stále po "zelené" vjíždíme do lesa a sjezdem se dostáváme ke zřícenině Libštejn. Ihned se mi vybaví nepříjemný zážitek, který jsme zde před několika lety absolvovali při sjíždění Berounky. I nyní se nám nevyhne malá nehoda, kdy Pashoo zaváhá na stezce vedoucí k tábořišti, no naštěstí se kolo i s ním zachytí o jedinou soušku v okruhu pár metrů. Z úsměvné akce byla málem pěkná honička. Vůbec následující cca 1,5 km dlouhý úsek lesem nad Berounkou po úzké cestičce až k silnici je poměrně náročný na techniku a je třeba zvýšené pozornosti, plachtit si to srázem dolu k řece, nic moc. Zvládáme to bez větších potíží a pomalu sjíždíme do Liblína, kde se první možnou odbočkou dáváme doleva a po zpevněné polní cestě dojedeme do oblíbeného vodáckého tábořiště Kobylka. Kdysi zde stál srub, pár slunečníků, jednoduché wc a hotovo. Pak bylo tábořiště postupně "zvelebováno", ničivé povodně s ním zamávaly, ale nyní je vše na svém místě a dá se říci, že proměna v rekreační zázemí je dokonána. Obchod je obchod, takže sprchy, zastřešená místnost s tv jsou nezbytností pro krásně strávenou dovolenou. Děkujeme pěkně za úschovu kol, se kterými se i přes netaktní poznámku o jejich hodnotě setkáme i v lehké ranní kocovině :) Ale to předbíhám. Vysíleni cestou se občerstvíme, dáme si dešťovku (rozumějte pivo 10 st.) a zasedáme k čertovým obrázkům. Počkáme na příjezd doprovodného vozidla a v plné síle můžeme oslavit novopečeného inženýra a magistra. A právě k této příležitosti jsou připravena krvavá záda, legendární to pití z dob přetěžkých návštěv Kobylky. Sice už to není taková kultura jako dříve u okénka, ale poradíme si s tím se ctí. Dešťovka jaksi moc nedává, teda aspoň si to namlouváme a raději uleháme na různých místech ke spánku. Někteří se ještě pokouší zmátořit, ovšem podle ranních výrazů jsem jedině rád, že jsem se neúčastnil :) Ráno to máme sečteno podle místa spánku: 30 Kč za osobu pod širákem (spíše pod deštníkem a okapem), 50 Kč ve "společenské" místnosti. Polévka, která si říkala česnečka nás vysekala z nejhoršího a po rozloučení s doprovodným týmem a každý s plnou bagáží vyjíždíme vstříc další etapě.

Pokračování nevím kdy :)