Ranní čajex und sušenex a hurá do centra hlavního města Švýcarské konfederace. Bern projíždíme svědomitě, pár snímexů, zastávka u medvědů, kteří se nám zdají málo krmení a docela chudinky, v porovnání s těmi, které má pod patronátem Beroun. Propleteme se ven z města, ale nechytáme přesný směr. Dohady ukončujeme rozhodnutím, za které lze Chcípovi posléze poděkovat, projíždíme pěkným úsekem, který bych se nebál nazvat single trackem. Poté se již napojujeme na určenou trasu a vlnitou krajinou podél jezera Wohlensee pokračujeme až k elektrárně Muhleberg, jejíž hráz přejíždíme a pokračujeme dál vesměs po asfaltové silnici. Tato závěrečná etapa je snesitelnější z cyklistického hlediska, není to taková nuda jako včera, ale žádné významné místo nebo objekt nestojí za zaznamenání. A tak v háku za Pachym, který překvapivě převzal vedení našeho malého pelotonu přijíždíme na okraj městečka Murten, kde nás již očekává Fanda s úsměvem, že má chlazené pivko. Tomu v horku nemůžeme odolat, kopneme tam jednu  dešťovku, sebereme plavky a vydáváme se na kolexu do centra. Murten je starobylé město ležící na břehu jezera Murtensee (to je překvapení), které obepínají hradby s věžemi a udržuje si středověký ráz. Skutečně jádro města s domy ze 17 a 18. století vypadá nádherně. Mě navíc těší, že jsme na rozhraní francouzsko-německé části, takže domluvit se dá i , UB promine, normálním jazykem. Sháníme nějaké dárexy, dobrý nápad je návštěva obchůdku se sýry a čokoládou. Ten nám řeší problém, co s penězi, ovšem nejsme blbí a necháváme si dostatek na nákup pro plánovaný pique-nique a na flašku kořky. Supermarket je cenově přijatelný, kvitujeme to s povděkem a s naloženou bagáží popojíždíme ke břehu jezera, kde se rozvalíme ve stínu nějakého stromexu. Chvíli obdivujeme slečny hrající beach volejbal a pak jim jdeme ukázat naše atletické postavy, navíc zdůrazněné vypáleným cyklo dresem. Musí to působit směšně, ale nás to nemůže rozhodit, koupačka je završena self fotem, na které jsme obzvlášť pyšní. Konec příjemnému odpoledni dá zmrzka, pochutnávám si na rhum-raisin, výtečná. U busu jsme dříve než je třeba, volíme teda ještě buzna procházku a před nasednutím do rozpálené karosy se posilňujeme koupeným hrušexem. Jak nám uběhla cesta do vlasti je patrné z fotek, k tomu není moc co dodávat, snad jen to, že na německé benzínce je třeba koupit ještě další láhev, abychom přežili až do Berouna. Nakonec to nějak uteklo a v sobotu kolem osmé se ve zdraví vracíme na Černý vršek. Shrnutí: povedená akce bez komplikací, počasí nám přálo, kopců jsme si užili dost, i terén jsme dali a hluchých míst až na čtvrtou etapu bylo poskrovnu. Zbývá poděkovat průvodcům Jardovi a Jirkovi, šoférovi a bavičovi Fandovi a Honzovi Zemánkovi jako spoluorganizátorovi. Merci !